Světlušky se sešly v plném počtu přesně o půl dvanácté. Začaly jsme africkým obědem, který se skládal z obyčejných placek (typické pro chudé) a burákové polévky (typické pro bohaté).
Místo poledního klidu jsme si promítaly prezentaci se stručnými informacemi o Africe, situaci v ní a hlavně dětech.
Jelikož jsme až do této doby převážně seděly, museli jsme trochu protáhnout kosti. A jak jinak, než typickou africkou hrou „mamba“. Venku byl krásný čerstvý vzduch, sice trochu chladno, ale „rychlochoďačka“ nás brzy zahřála.
Malování družinových triček byla trochu ukliďnovací aktivita. Všem se moc povedla, takže se teď můžeme hrdě ukazovat.
Africké tance a africká hudba byla asi nejúspěšnější. Hodně jsme se všechny vyblbly – co se týče dětí i nás vedoucích. Bavilo nás hraní na bubny a skákání do rytmu.
A zase jídlo! Tentokrát to byla sváča. Martince nešlo otevřít pití, nakonec jsme to vyřešily nožem…
A aby i skauti v Africe věděli, že jsme si o nich povídaly, rozhodly jsme se, že jim napíšeme dopis. Trvalo nám to sice trochu déle, ale výsledek je super, moc se těším, až nám odepíší.
Opět jsme dlouho seděly a aby nám nezdřevěněly nohy, tak jsme si zahrály africkou hru Mbube Mbube, což ve svahilštině znamená Lev, lev. Zavázané oči nikomu nevadily, jen keře se občas zamotávaly v jazykolamu.
Abychom si něco odnesly, vyrobily jsme si korále z nastříhaných brček. Některé si daly závod. Každopádně to dopadlo skvěle.
Družinovou jsme ukončily jako obvykle pokřikem.
Sepsala Ivča