Ruprno z pohledu Ivči:
Na RUPRNO (zkr. ruce, prdel, nohy) jsem jela vlakem z Hradce Králové do Mníšku v Jizerských horách. První problém, který mě potkal, byl dostat kolo do vlaku a hned druhý, jak ho umístit do přepravních držadel. Při cestě jsem se seznámila s bývalým pionýrem, takže nám cesta hezky utíkala. Třetí problém byla výluka – neočekávaná! To znamenalo, že kolo jsem musela vyndat z držadel a vynést z vlaku a poté ho dostat do celkem plného autobusu a potom naopak…
S Přecedou jsem se měla setkat až v Mníšku, každopádně se někde stala chyba v matrixu a narazili jsme na sebe už ve vlaku. Společně s ostatními Ruprňáky, kterými se to ve vlaku jenom hemžilo jsme dojeli do školy – našeho „útočiště“. Registrace proběhla pohodově a následoval seznamovací večer. Hastrman mluvil o historii RUPRNa a prohlásil „RUPRNO vzniklo v květnu roku 1996″ a dodal “ Mimochodem Ivčo, co že jsi v tuto dobu dělala ty?“. Má odpověď zněla „No… To jsem se právě narodila… :D“.
Startovali jsme v 1. vlně, což znamenalo, že jsme museli vstávat v 6:00, abychom mohli být v 7:00 na startu u rybníka, kam jsme dojeli na kolech. Do této chvíle jsem si myslela, že šesti kilometrovou trasu na kánoi ujedu jako nic – HOUBY!!! Ve výsledku nás první předjeli o jeden a půl kola. Později se o Přecedově stylu jízdy vyjádřili jako o vyhlídkové 🙂
Kolo bylo ale ještě mnohem horší! Po prvních pěti stech metrech do kopcem jsem byla už úplně mrtvá –> přestávky byly časté, ale nakonec jsme se na hřeben přece jenom dostali. Můžu se s klidem přiznat, že jsem si několikrát sahala na dno… Konečně se před námi po dvaapadesáti kilometrech kopců, nekopců a cest, necest objevil cíl.
U chaty jsme se trochu vydýchali a klusem se vydali na dvanáct a půl kilometrový okruh běhu. Po menším bloudění jsme se po hodině dostali zpátky k chatě.
Vzhledem k tomu, že před tím startovali jiné vlny, když jsme přiběhli k chatě, byl tam už i někdo z vlny třetí 😀
Umístili jsme se předposlední (jedni nedoběli) – to nám ale nevadilo –> DOKÁZALI JSME TO!!!
Ruprno z pohledu Přecedy:
Obecná charakteristika: Pozdně jarní procházka mírně sportovního ražení horskou přírodou, kterou každý podprůměrný triatlonista dává s prstem v nose – nic, čeho byste se měli bát.
Konkrétní charakteristika: Vyjížďka lodičkou, projížďka na kole, procházka lesem.
Podmínky: Najít holku, která do toho půjde s vámi, mít o trochu lepší kolo, než je ukrajina, nesplňujete-li věkový limit, tak zatloukat, zatloukat a zatloukat své datum narození.
Účastnicí: Překvapivě samí závoduchtiví nadrženci, co to berou moc vážně a mají natrénováno.
To byla drobná charakteristika na úvod, nyní případným zájemcům pro další ročníky předám osobní zkušenosti a rady:
1) Musíte si najít partnerku, která na tom bude fyzicky podstatně hůř, než jste Vy – nebude se pak cítit tak trapně a možná vám pak zůstane i nějaké sebevědomí.
2) Pokud už fakt nemůžete dál, je vhodné se zachovat jako gentleman a opakovně se zeptat své partnerky, zda to zvládá, zda na chvíli nezpomalíme, aby si mohla odpočinout nebo zda nepotřebuje pauzu, které milerád vyhovíte. V případě, že vaše partnerka je ke vší smůle pořád jako rybička, budete muset mít připravené nějaké věrohodné výmluvy – podotýkám, že musí mít déletrvající charakter, proto Vám výmluvy typu: „Zastav, potřebuju čůrat!“, velmi brzo dojdou… Namísto čůrání potřebujete vyčůrané výmluvy, třeba jako že se začalo ozývat vaše staré zranění z fotbalu/volejbalu/ragby a musíte na chvilku zastavit, že vás píchá v koleni a musíte zvolnit tempo, dívky se třeba mohou vymluvit na bloklou kyčel atp.
3) Je vhodné začít trénovat o trošku dřív a trošku víc než v neděli a pak ještě jednou ve středu před RuPrNem.
4) Je vhodné ověřit funkčnost své přehazovačky jindy, než během závodu – obzvláště při stoupání do kopce, obzvláště, když ten kopec má 600 výškových metrů a hlavně obzvláště, když ta přehazovačka zas tolik nefunguje.
5) RuPrNo bohužel diskriminuje lidi s nadváhou, pro které nevytváří zvláštní váhové kategorie – tedy vašemu plánu umístit se v první třetině výsledkové tabulky nepřispívá skutečnost, že máte zainvestováno o 20kg živé váhy navíc, než mají v průměru ostatní.
6) Nedělejte během závodu pikničky na oběd, pauzičky na svačinky, přestávky na kochání se výhledy, ostatní je nekolegiálně totiž nedělají, a pak na vás uškudlí čas – parchanti.
7) Neptejte se na kontrolních stanovištích, jestli jste poslední – odpověď byla vždy demotivující – ptejte se raději, kolik ztrácíte na čelní závodníky.
8) Jste-li již u druhého kontrolního stanoviště, tak se zde ani na žádném dalším stanovišti neptejte, kolik ztrácíte na čelo závodu – odpověď, že jednu, dvě a více hodin, je ještě více demotivující.
9) Mějte večer radost z toho, že vaše jméno při slavnostním vyhlašování výsledků zaznělo jako PRVNÍ (a už neřešte, že se to vyhlašuje od konce…)
10) Kupte si tričko RuPrNo – všichni vás pak budou obdivovat, jak jste skvělí a úžasní, že jste to zvládli! Pokud byste to náhodou ani nedokončili, tak to nevadí, kupte si ho stejně, nikdo to nepozná 😉