Následující zápis je jen mlhavý otisk z událostí pátka,protože Marťa shledala,že už na tom měsíc po akci není úplně nejlépe s pamětí; proto odpusťte drobné nedostatky, nepřesnosti a trhlinky:
V pátek brzo (na prázdniny skoro až moc brzo) ráno jsme se sešly s Kiki a vyrazili na před-akční nákup bašt na celou akci. Nějaké hromadné vaření pro všechny jsme tentokrát odpískali, takže každý jel za sebe. To byl asi taky důvod, proč se sraz účastníků nekonal na Blažkovci, ale spontánně jsme na sebe všichni narazili v Albertu (jako vážně,tenhle obchod z nás musí mít před skautskými výpravami vždycky hrozný tržby:)).
Hned po příjezdu na Blažkovec jsme začali sčítat zásoby – a hlavně Kolonády – a došli jsme k až překvapivě potěšujícímu počtu 21 balíčků, což na asi dvanáct účastníků není vůbec špatnej výkon:) Tím byla strava na celej víkend vyřešená (ne,ale teď fakt – těžko se tomu věří,ale vážně se dá přejíst i Kolonád tak,že už je nechcete vidět nejlíp aspoň celý…dva tři dny po akci.:))
Pak jsme hráli Bang – rada pro všechny Banguchtivé,nehrajte Bang s Jankem. Nebo alespoň nehrajte Bang hned vedle Janka a rozhodně při Bangu s Jankem nečekejte,že vás nezabije jenom proto,že jste jeho spojenec.:D
Po Bangu jsme měli oběd a po obědě jsme hráli Kroket. (Doufám,že to je fakt Kroket,a ne Kriket,ale nikdy si tím nejsem jistá – prostě je to,co se hraje s tou polorozpadlou sadou dřevěnejch holí,co máme na Blažkovci:)) Na téhle hře je super,že čím míň to lidi umí,tím větší je to sranda – takže si myslím,že my jsme si to užili fakt hodně dobře.:D
Pak mám trošku výpadek v tom, co jsme dělali,ale myslím,že jsme malovali ideální město pro rovery.
Po kreativní chvilce došlo na promítání fotek z dětství. Nutno uznat, všichni jsme byli fakt roztomilý škvrňata (bře,všichni až na Marťu,Marťa prostě vypadala jako pako vždycky:)). Ve výběru byla i Přecedova legendární nahá fotka, která jednu dobu kolovala po internetu – kdo ví,ví:)
..dál pokračuje Přéca;)
HTA – Happy Together Action
z pohledu Přéci
-1) Marťa byla natolik štědrá a laskává, že mi na střediskové radě o mně beze mě
vyjednala povinnost zapsat zápis do kroniky z HTA. Tímto jí pěkně děkuji, ještě si to spolu
doprobereme (a kdybys měla v průběhu tohoto čtení pocit, že do tě reju, tak se ti to (ne)zdá;-))
(pozn. od Marti – omyl,Marťa to jen navrhla a pak se to najednou objevilo v zápisu,o čemž ona neměla páru ani ona,tak nebuď škarohlíd a poděkuj Kiki,burane!:))
0) První pateční den HTA popisuje organizátorka Marťa sama, tehdy jsem tam bohužel
ještě nebyl, abych mohl referovat. Kdyby někdo tápal, bude to patrně ta část příspěvku k
HTA, kde se všechno strašně chválí a děkuje se organizátorkám Martě a Kiki za jedinečný
a nezapomenutelný zážitek. Jestli to tu někdo i tak marně hledá, tak to je přesně ta část
příspěvku, která se nachází nad tímto mým příspěvkem, kde jak můžete vidět, nic není – no
ano, není a nevěřte tomu, že někdy ještě bude 😉
1) Přijel jsem tam pozdě v pátek kolem 22h a byl jsem překvapen počtem lidí, co se tam sešlo
– nevím, co se na začátku akce zadara rozdávalo, každopádně na mě už to nebylo, takže já nic
nedostal.
2) Následovalo promítání fotek roverů z jejich velmi raného dětství – na to, že každý měl
dodat 1-2 fotky, to trvalo sakra dlouho… Je to tím, že někteří dodali spíš 1-2 fotoalba, takže
pokud jste viděli už 10. rezavou kebulku, byla to Emco, pokud jste viděli už tutově 15.
Čokyho a byli jste již ponaučeni o skutečnosti, že Čoky žádné fotky nedodal, tak to byla
tutově Káťa, a to že Majcovi tam měli taky svoji kompletní fotogenezi nemůže už ani nikoho
překvapit. Překvapující nebyly ani komentáře Kikini typu „Jéééé, to je ale roztomiloučký
miminko“, „Jezikůůů, ten byl ale krásňoučkej“ nebo „Máťo, doufám, že ti ten pindík ještě
trochu vyrostl.“
3) Následovalo moje promítání mých dosud nepublikovaných táborových fotek,
které „intenzivně“ probírám už 5 měsíců a pořád to není hotový (což mi připomíná: kdo má
ty Martiny a Žábiny polonahý fotky? Já jen že mám dělat prezentačku roverskýho tábora na
besídku a potřebujeme ten rovering nějako propagovat, popularizovat a přibližovat lidem a
tohle by určitě bylo magnetem na nový rovery – takže mi to pošlete:-) ) Prokousat se cca 600
fotkami dalo zabrat, ale usnula u toho jen menší část lidí, což považuji za úspěch.
4) Následoval zlatý hřeb večera – hororový film eee… Kouř? Dým? Vlastně asi Mlha. Ten
název mi byl ponuře povědomý a po krátkém intenzivním namáhání mi z hlavy začaly
vyplouvat i vzpomínky na to, že jsem ho kdysi viděl! Naprostá většina filmů, co člověk
vidí, nestojí za nic a rychle na ně zapomene, obzvláště na jejich název, s výjimkou dvou
případů. Tím prvním případem jsou senzační a originální filmy, které si člověk prostě musí
zapamatovat, tím druhým případem jsou dech beroucí nehorázné sra*ky, že to ulpí v paměti
i přes veškeré vaše protesty. Tento film rozhodně nespadá do kategorie jedna… Takže jsem
se odkulil do vedlejší místní a začal dělat na dalším promítání fotek na zítřejší dne. Tato
místnost se postupně začala plnit lidmi, kteří tu po 5min, tu po 10min, tu v půlce filmu dospěli
ke stejnému závěru jako já, že i koukání do stropu je menší ztrátou času. Ti otrlejší to pojali
jako dobrou komedii a v půlce hororu se začal ozývat i upřímný smích – Lze souhlasit s tím,
že se tento film může směle řadit k legendám filmové kinematografie, příště bych přeci jenom
prosil ty legendy z druhého konce. Takže Marťo, zde je slibovaný odkaz:
http://www.csfd.cz/zebricky/specificky-vyber/
Vyjede ti to nejlíp hodnocené filmy dle zadané kategorie a zadaného období – jenom si
prosím dávej pozor, zda jsi to náhodou nedala řadit od konce ;-). A hlavně, ať to má kolik
chce procent, tak ať se organizátor na ten film předem sám podívá, než ho tam pustí všem
ostatním!
5) Abych na to nezapomněl – byly tam tak tři čtyři hafa jídel – bohužel hlavně kolonád, co
by se do krabice od banánů stěží vešlo. Podmínka účasti v podobě donesení těchto sušenek
opravdu zafungovala až nechutně dobře až už fakt lezly krkem – příště se musí nutně zavést
DIFERZIFIKACE donášených pamlsků a zaměřit se i více na čokoládičky, džusíky,
buchtičky, oříšky a chipsíky 😉
6) Druhý den nezačal nejlíp – přijela Šupera. Šupera se seznamem úkolů, co je potřeba na
Blažkovci udělat. Seznam zůstal, Šupera odjela. A tak se začalo pracovat – hrabat listí (Naty
ve svých letech dospěla konečně k poznatku, že na hrabání listí jsou kovové hrabičky téměř
nepoužitelné), vysekávat keře, odplevelovat prorůstané betony, likvidovat kompost. Po celou
dobu nám do toho mile pršelo nebo aspoň mžilo. Zcela standardně se úměrně s pokračující
pracovní dobou úměrně snižoval počet pracujících. Především se měl ale odvozit kompost na
skládku v Holicích. Mafiánův skvělý nápad, že když se nám ten kompost tak hezky přeměnil
na hlínu, tak byla by škoda ho vyhazovat a naopak by se to dalo krásně využít k rozvožení
po pozemku a vyrovnání děr, jsme zvážili… K úctě k Mafiánovi jsme stojíce nad kompostem
a v sílícím dešti jeho návrh zvažovali a rozebírali přibližně tak 2x déle, než kdyby to byl
návrh kohokoli jiného… No a po 10s mudrování rady starších jsme už hezky všichni vyklízeli
fofrovým tempem kompost na vlek směr skládka Holice.
7) Následovalo moje promítání starých skautských fotek a aniž bych to více rozepisoval, mám
z toho 4 postřehy:
a) Oblečení, co vidíme na roverech nyní, měli už v době skautů, a někteří i v době světlušek.
b) Marťa Horalda trpí komplexem své ošklivosti v dětství, v prepubertě, v pubertě (k nynější
postpubertně se nevyjadřuji) – při každé své fotce raději odvrací zrak, jelikož prý vypadala
jako kluk (v době, kdy měla vlasy na krátko) nebo se jí nelíbí období slušivých brýlí nebo
zase to a ono… – snažili jsme se Martu utěšit, že ne, že to není pravda, že to byla roztomilá
holčička a určitě nebyla ošklivá! Vážně ne! (budiž nám toto úmyslné a opakované porušování
1. skautského zákona odpuštěno…)
c) Kiki bývááááááááááááááááááávala hubená 🙂
d) To, jak publikum baví prohlížení starých fotek poznáte v momentě, kdy Kiki zaječí sněžííí
a všichni se houfně derou pryč od promítačky kamsi k oknu nebo spíš kamkoli jinam 🙂
8) Následoval odpolední program „zabav se jak můžeš“. Někdo hrál na kytaru, někdo k
tomu zkoušel i zpívat, my ostatní za nimi zavřeli dveře a šli hrál poker. První stůl byl o
penězích stylem turnaj, kdy účastník zaplatí 20,-Kč a vítěz bere vše. Už nevím kdo vyhrál,
ale bezpečně vím, že pracující lid alá já a Mafián dali vydělat středoškolským studentíkům
pár kaček… Další turnaj se hrál i s holkami, Naty to hrála poprvé a skoro to i vyhrála. Marťa
to hrála optimálně, kdyby se hrálo o peníze – takovým lidem se myslím říká „farmičky“,
protože produkují pro ostatní spoustu zisků :-). Aby tak rychle nezkrachla, tak jsme ji občas
zadotovali, nicméně i tak a po 2-3 erudovaných radách nehrajícího Mafiána krachla už
definitivně. Mezitím lidí různě odjížděli na plesy atp. a ani nevím, co dělali ostatní, ale 9
zůstavších stihl ještě stolní hru Allias party s hromadnou podivnou remízou všech tří týmů.
9) Shrek pak velmi překvapil, když ohlásil: „Večer se jde k nám domů grilovat – koupil jsem
5kg masa!“ – opravdu mě to překvapilo a k mému ještě většímu překvapení to zaskočeně
překvapilo i organizátorky Kiki a Marťu. Poněkud jim selhala komunikace, ale to nebyl
můj problém, já chtěl maso a že to orgům narušilo jejich program, patrně nějaký další
nezapomenutelný podvečerní filmeček, možná nebylo ani ku škodě;-). Shrek by se mohl
živit v reklamním průmyslu – rozhodně když něco slibuje, tak přesvědčivě. Kromě 5 kg
masa nasliboval taky venkovní terásku, kde zaručeně nebude zima, protože je krytá a kdyby
náhodou zima přeci byla, tak že zapne přímotop a bude to ok… No už to zkrátím, tak jenom
heslovitě: Sníh, vítr, kurevská zima, drnkání zubama, veranda, kde to profukuje víc jak v psím
kotci, zima, zima, přímotopeček, co by nevyhřál ani domeček pro panenky, zima, maso furt
nikde, zima, intenzivní tulení k Martě, konečně maso, zima, odtulování od studené Marti,
provokativní kecy o noření se do teplý vany se stoupající párou, zima, pašlíček, zima, konec
šmitec odchod, poděkování Shrekovi, studený auto a vychladej Blažkovec. Ale abych uznal,
Shrek se vážně snažil a dohodil spoustu pití, studených dek, dělal jídlo a hostil nás – takže ve
výsledku, kdo jako může říct, že měl hostinu v iglú?!
10) Večer byla ještě nějaká akční komedie – spadá to přesně do té kategorie filmů, u které
zapomenete název už v půlce děje… netuším a tušit nechci, jak se to jmenovalo, usnul jsem
u toho záhy, vzbudil se těsně před Happy-endem, mezitím jsem o nic nepřišel, jelikož se
tam evidentně od začátku nic nezměnilo. Výběr filmů na této akci hold už měl své trhlinky…
kaňonky…. měsíční kráterky….
I tak děkuji Kiki a Martě za pozvání a zorganizování HTA.
Váš stále ostrovtipem laděný Přecík 😉