V sobotu jsme se sešli k dalšímu sportovnímu klání, které nás mělo dovést na pokraj sil – oblíbenému půlmaratonu, v pořádí již pátému. Program byl stejný jako minule – fotbal,basketbal,ringo,volejbal a kámen úrazu – softbal. Ačkoliv obvykle je to skvělá hra, její půlmaratonové prokletí se asi zlomit nepodaří, neboť jsme opět strávili třičtvrtě herního času dohady typu dobrý/špatný nadhoz, out/neout,…(no dobře,jako organizátorku mě to asi zas tak úplně nevytáčelo,protože nutno uznat,že bez takových časových prodlev by nám prostě na konci půlmaratonu zbylo spousta místa.,ale chápu, že účastníkům to zas tak milé nebylo,pročež bych příštímu organizátorovi doporučovala tu hru naprosto nekompromisně vyškrtnout:D)
Celkově si však troufám řici, že se půlmaraton podařil. I přes veškerá úskalí naší haly (například v podobě louží z neustále kapajícho stropu – fakt nechápu, že se ten gympl ještě nerozpadl) a přes mírně unaveně vyhlížející sportovní nadšence jsme večer odcházeli (snad) všichni spokojení. Dokonce ani Emco si nic nezlomila!
Tak snad zase na šestém sportovním půlmaratonu!
Marťa