V sobotu ráno jsme se sešli na holickém nádraží. Velikým překvapením však bylo, že se vlakem nikam nejelo a celou výpravu jsme absolvovali po svých. Jako jediná možná (nejlepší na světě) jednotka jsme mohli osvobodit zajatce ukryté hluboko v lese. Cestou jsme stále hlídali, kudy vede cesta, a kde je sever, abychom nezabloudili. Na Březině kolem poledne plápolaly dva ohně, kde si naše družinky dělaly čaj a spokojeně obědvaly. Cestou na Věžiště jsme si na rozbahněné louce posbírali zprávy od nepřátelských jednotek, ale bohužel byly rozmočené a nedaly se přečíst. Naštěstí v lese jsme brzy narazili na stopy zajatců, po kterých jsem se vydali do hluboké „buše“. Na zalesněném vrcholu jsme pak bojovali. Nejprve jsme obsadili hradby, a pak rozmetali zbytek vojenské posádky v okolí. Zajtace jsme však nenašli, a proto jsme se vydali domů. Cesta byla velice dlouhá, místy někteří umírali únavou a bolestí nohou! Tato příjemná procházka nám pomohla poznat blízké okolí Holic a sblížila kolektiv 3.oddílu.
zapsala Jánoš
